OBEC ZVĚSTOV

Přednášku o únoru 1948 si nenechaly ujít desítky posluchačů

01.03.2018

Desítky posluchačů ve středu posledního února zcela zaplnily sál zvěstovského obecního úřadu. Zájem o přednášku Mgr. Martina Tichého z Ústavu pro studium totalitních režimů překvapil i zástupce pořádajících obcí Karla Babického (Obec Zvěstov) a Viktora Lišku (Obec Ratměřice).

 Mgr. Tichý, který se při svém bádání zaměřuje na Československé dějiny druhé poloviny dvacátého století a protikomunistický odboj a represe 50. let 20. století v Československu přednášel ve Zvěstově nejen o únoru 1948, ale také o skutečnostech, jenž mu předcházely a o aspektech, které z tohoto pro českou historii přelomového milníku vyplynuly. 
„Postihnout všechny podstatné události vedoucí k připomínanému „výročí” února 1948 nemusí být vždy snadné. Přesto může být takový pokus smysluplný. Vždyť se v tomto případě jedná o dramatický příběh, který je možné vyprávět jako pád či zánik svobody v zemi, která se v letech 1918 až 1938 prezentovala systémem parlamentní demokracie, v jejímž čele stál dodnes respektovaný státník Tomáš Garrigue Masaryk. Jeho jedno z politických hesel znělo, že státy se udržují těmi ideály, z nichž se zrodily. Příběh února 1948 je dodnes poučný, a to nejen proto, že vedl v Československu k ustanovení komunistického režimu, který poznamenal několik generací obyvatel – mnohých (i v našem regionu) pak přímo fatálně,“ uvedl v anotaci k přednášce s názvem „Ohlédnutí nejen za rokem 1948“ Mgr. Martin Tichý. 
Během zhruba hodiny a půl připomněl politické, ekonomické a hospodářské aspekty února 1948, připomněl osobnosti koce 40. a 50. let 20. století a zaměřil se na vznik Jednotných zemědělských družstev (JZD). Zmínil jednotlivé případy tzv. „vesnických boháčů“ a do kontextu zasadil „lokální tragédie“ – případ v Babicích či Akci Slepička, pojmenovanou po jejím hlavním aktérovi Františku Slepičkovi z Jankovské Lhoty. Sám přednášející přiznal, že dnes není jednoduché posuzovat činy tehdejších aktérů jednotlivých případů, také vzhledem k tomu, že není dochován dostatek pramenů, z nichž by mohli historici při svém bádání vycházet. 
Při přednášce promítl Mgr. Tichý několik fotografií, dobře dokumentující tehdejší dobu, zazněl také projev Klementa Gottwalda, v němž 28. února 1948 na Sjezdu rolníků sliboval, že kolchozy (v SSSR forma kolektivního hospodaření, tedy v českém prostředí JZD) nebudou: „Kdo bude strašit s kolchozy patří k rozvratníkům a záškodníkům." Netrvalo to ani rok a parlament přijal zákon o jednotných zemědělských družstvech (23. února 1949) a strana zahájila kampaň za jejich zakládání.
Mgr. Martin Tichý nabídl k úvaze také paralelu se současnou dobou, ať už se týká restitucí nebo vyvlastňování za účelem veřejného zájmu. 
Pořadatelský počin obcí Zvěstov a Ratměřice byl vhodným připomenutím uplynutí sedmdesáti let od „Vítězného února“. Na to, že se tak stalo za potlesku velké části národa je třeba nezapomínat a poučit se z toho. 

Rozsudek nad vesnickými boháči z Voticka. Rudé Právo z 15. 2. 1952

Autor: Jana Špačková


Akce Slepička

Pátrání po dezertérovi pojmenovali policisté po jeho hlavním aktérovi „Akce Slepička“. Dvaadvacetiletý František, syn zemědělce a hostinského, svévolně opustil vojenský útvar PTP v Čáslavi 3. března 1951. Po útěku od útvaru se pohyboval především v oblasti někdejšího okresu Votice. Dobře to tu znal, pocházel totiž z Jankovské Lhoty.
Bezprostředně po útěku spáchal tři přepadení, při nichž vždy odcizil motocykl. Večer 9. června přepadl ve Zlatých Horách (dnes Kamberk) funkcionáře lidové samosprávy a postřelil ho.Zraněný muž za dva dny zemřel v táborské nemocnici. Od tohoto okamžiku převzala vyšetřování státní bezpečnost. Svědci ze Zlatých Hor identifikovali jako pachatele vraždy jednoznačně Slepičku. Jeho spolupachatel, ale i všichni ostatní, kteří ho na útěku ukrývali či mu dávali jídlo, byli zatčeni a skončili ve vazbě.  Státní prokurátor podal souhrnnou žalobu na šestnáct lidí, které Státní soud v Praze potrestal vězením a nařídil, aby jejich majetek propadl státu. Kompletní zdůvodnění rozsudku se však už nezachovalo.
František Slepička přesto stále unikal spravedlnosti, i když byl mezi odsouzenými také jeho otec.
Jméno mladého muže se však mezitím nějakým omylem vytratilo z policejní knihy pátrání. V roce 1953 bylo pátrání obnoveno. V letech 1952 až 1953 se Slepička pohyboval na Sedlčansku, kde mu vyšetřovatelé připsali loupežná přepadení či pokus o vraždu. 
V květnu1955 postřelil neznámý muž v obci Dubno funkcionáře MNV. Ten však v neosvětlené uličce legálně drženou zbraní střelbu opětoval. Kromě zraněného funkcionáře tak příslušníci SNB našli nedaleko i mrtvolu... V protokolu se k tomu píše toto: „Bylo zjištěno, že zraněný nutně potřebuje lékařské ošetření a v současné chvíli není schopen vypovídat. Asi 60 metrů od domu, kde zraněný nalezl ošetření, ležela uprostřed cesty mrtvola neznámého muže. Pravděpodobně byl zastřelen. Bližší ohledání nebylo provedeno, protože z nařízení poručíka z MV Praha byla mrtvola z místa odvezena."
Podle vyšetřovatelů byl mrtvým dezertér František Slepička, od roku 1951 odsouzený k trestu smrti (soud ho označil za teroristu a zahraničního agenta).

Jana Špačková


Fotografie

« Zpět